úterý 20. října 2015

Shelly Kingová .:. Okamžik všeho

Tentokrát to začalo úplně nenápadně.
Měl jsem za sebou pár, ne úplně špičkových, čtenářských večerů a cítil jsem ve své knihomolské duši, že už opravdu potřebuju ten pravý čtenářský zážitek. Něco jednoduchého, prudce čtivého. S tím hřejivým pocitem uvnitř, který dělá spokojeného člověka opravdu spokojeným. Potřeboval jsem knihu, kterou po přečtení okamžitě neodložím na své místo v knihovně, ale ještě pár dlouhých minut ji podržím v rukou a budu si ji jen tak zamyšleně prohlížet.
Vykašlal jsem se na svůj nekončící seznam knih k přečtení, dal na instinkt a poohlédl jsem se jinde ...

S naprostou důvěrou ve svůj vlastní vnitřní pocit jsem si vybral knihu podle titulního obázku.
Mám rád vektorovou grafiku a tahle mi našeptávala, že by v sobě mohla schovávat i ucházející příběh.
"Nezaměstnaná IT specialistka, krachující antikvariát, stará kniha a láska dvou lidí, kteří se nikdy osobně nesetkali ..." hlásá anotace a pak pokračuje s popisem jak z pravé červené knihovny. Ta můžská část ve mně odfiltrovala ty kecy o lásce a viděla jen slova: IT specialistka, antikvariát, stará kniha.
Někdy mi stačí málo ...

S odhodláním hledat literární poklady tam, kde by je nikdo nehledal, našel jsem příběh, který mě pohltil a probudil ze spánku mé skryté malé sny.
On je to sice možná příběh o lásce dvou lidí, kteří se nikdy osobně nepotkali, jenže jen na první pohled.
To důležité ... vlastně to nejdůležitější ... je někde jinde.
Je to v geekovství téhle knihy. V tom hutném knihomolství prosakující stránkami. Úplně cítíte vůni zaprášeného antikvariátu, kde se naprostá část příběhu odehrává, prach vás mimoděk štípe do nosu a občas se přistihnete při tichém odpšiknutí, když hrdinové knihy zajdou do nejvíce zaprášené části obchodu.
Skutečný svět ztrácí na ostrých liniích, můj pokoj se mlží a pomalu se mísí s antikvariátem tam uvnitř. Vidím všechny ty regály plných knih, vidím návštěvníky, kteří se s láskou noří do starých příběhů a stávám se součásti té zvláštní komunity lidí, kterým tak moc rozumím a ke kterým mám natolik blízko.
Protože ta kniha je určená pro knihomoly. Nabízí jim útěchu. Kousek duševního domova.
Říká se, že každý milovník knih touží jednou napsat knihu svoji. A také se říká, že každý feťák knih by jednou chtěl s knihami pracovat. Zde má knihmol před sebou SEN. Místnost plnou knih, starou knihu obsahující vepsanou romantiku jako řemen, kavárnu s hnusným kafem hned naproti, zaprášené křeslo ve výkladu, facebookové stránky, postavy, které byste chtěli mít za kamarády.
Ikdyž příběhem ta milostná nit celou dobu prochází, vlastně zůstává úplně upozaděná. Je zde jen pro to, aby měl děj nějaký směr. Jak již jsem řekl. Důležité je to okolo.
Stačí jen přivřít oči a oživuje se ve mně opět ta má touha po vlastním obchodě, kde budu mít své vlastní těžké křeslo, ve kterém uvítám každého dalšího návštěvníka s knihou a kočkou v klíně.
"Jistě, jen se rozhlédněte. Myslím si, že tamhle ve třetí polici od zhora v rohu najdete něco, co by se vám líbilo. Nedáte si k tomu kávu? Musím vám vyprávět o příběhu, který právě čtu ..."
Vítejte ve snu a ve světě knihomolů ... vítejte v příběhu, který vám dovolí snít ..

Okamžik všeho
Napsala Sehelly Kingová jako svoji prvotinu.
Z anglického originálu The Momentof Everything přeložila Martina Šímová
Obálka Matěj Vojtuš
Vydal Host - vydavatelství, s.r.o.
První vydání. Počet stran 312

Za knihu moc děkuju internetovému knihkupectví Dobré knihy. Jste skvělí ;-)

pátek 16. října 2015

Fredrik Backman .:. Babička pozdravuje a omlouvá se (audiokniha)

Za ta dlouhá léta mého knihomolství jsem se poctivě učil nesrovnávat. Nesrovnávat knihy od stejných autorů. Spravedlivě se snažím ke každé knize přistupovat s čistým štítem a opomíjet fakt, že autorem téhle knihy je spisovatel, který napsal tam tu úžasnou záležitost.
Prostě se snažím knihy neposuzovat dle hvězdného ohlasu autorů, ikdyž i já mám samozřejmě své oblíbené spisovatele. Na každou novou knihu nahlížím jako na prvotinu a nenechávám se ovlivnit myšlením "Ta předchozí kniha od něj byla lepší."
Se svojí snahou dojdu leckdy tak daleko, že u strašné spousty knih si za dva měsíce nevzpomenu na jméno autora. Prostě jsem neuctivý k autorům, mám úctu jen a jen k příběhům.
Nejraději bych byl, kdyby na titulních stranách knih byl jen název a já si mohl představovat, že příběhy se v našem knižním světě prostě objevují a ne že je píši obyčejní smrtelníci ...

Ale všechno má své "ale" a dnes se musím přiznat, že při poslouchání "Babičky, která pozdravuje a omlouvá se" jsem na prvotinu Muž jménem Ove Fredrika Backmana myslel dost často.
Srovnával. Nechtíc, přesto mi to nešlo z hlavy. Ikdyž jsem zde o Muži jménem Ove nepsal, moc se mi jeho čtená varianta líbila. Strašně mě bavila.
Byla plynulá, vtipná a zábavná.
Byla vším, čím Babička ... nebyla.

Ne! Omlouvající se babička není vůbec špatná, poslouchá se dobře, jen je zde to strašící "ale". Líbila se mi, ale není to Ove. A já jsem z toho naštvaný, protože já přeci nesrovnávám a ke každému příběhu přistupuji s čistým štítem. Bez očekávání a požadavků. Himlhergot, co mi to tady vlastně chybí?!

Kniha Babička pozdravuje a omlouvá se, je kniha o babičce, která pozdravuje a omlouvá se prostřednictvím dopisů, které roznáší její sedmiletá vnučka Else. Babička totiž odešla do pohádkové říše a zanechala po sobě lásku, omluvné dopisy a holčičku, které má hlavu plnou pohádkových příběhů. Příběhů, které ji od narození vyprávěla právě její babička. Protože babička ... babička je tvůrce světů a reálný svět kolem Else není takový, jak se na první pohled zdá ...

Téma knihy je moc pěkné, úplně se mi rozbíhají myšlenky na všechny strany a těším se na nová dobrodružství. Otevírám dveře, za kterými je horizont nového světa.Vkládám do uší sluchátka, zavírám oči a díky hlasu Valerie Zawadské propadám králičí dírou tam, kam mám. Ale! Přes všechnu tu snahu všech zůčastněných se nepropadám hlouběji do děje. Nejde to. Někde jsem uvízl na povrchu. Krustička ledu mě drží na hladině a nepropouští dál.
A není to tím, že mám srdce dospěláka a pohádkový svět je pro mě již uzavřený ... kdepak, pohádkový svět navštěvuji dennodenně.
Jenže pohádka, kterou vypravuje tahle střeštěná babička, mě nepohltila. Ta hra s dopisy a omluvou mě baví, ale pohádkový svět, který se prolíná se světem Else, už tolik ne. Nenacházím v ní svoje hrdiny. Nenacházím v ní obavu o hrdiny. Nenacházím v ní radost z jejich úspěchů. Není to moje pohádka ...

Nenechte se ale zmást. Pokud jste o Fredrikovi Backmanovi ještě neslyšeli a Muž jménem Ove je pro vás muž neznámý, směle se do Babičky pusťte.
Je to milé a je to zajimavé. Je to pohádkové ... a až babička dopozdravuje, tak se seznamte s Ovem. Pak to moje povídání prostě pochopíte ;-)

Tak ... a ode dneška už zase knihy neposuzuju podle autora ... slibuju! ;-)

Babička pozdravuje a omlouvá se
Napsal Fredrik Backman
Přeložila Jitka Herčíková
Namluvila Valérie Zawadská
Formát: 2 x CD mp3
Délka nahrávky: 12 hodin 47 minut
Audioknihu vydalo vydavatelství audioknih OneHotBook
Knižní předlohu vydalo nakladatelství HOST

Audioknihu si můžete zakoupit na Audioteka.cz ;-)