Radka Třeštíková .:. To prší moře

Už po přečtení prvního románu Radky Třeštíkové (Dobře mi tak) mi bylo jasné, že jsem našel spisovatelku, kterou budu mít bez výhrad rád a jejíž knihy budu kupovat bez toho, aniž bych četl anotace a recenze jiných. Není to potřeba. Její jméno se pro mě ihned stalo značkou a zárukou dobře stráveného času u otevřené knihy a jsem moc rád, že tohle vše můžu potvrdit i po přečtení knihy druhé. Ba co víc ... můžu s klidným svědomím prohlásit, že předčila mé očekávání (a to jsem ho měl veliké).
Radka Třeštíková ve svých románech tvoří postavy, které bych v reálném životě odepsal jako lidi, se kterými nechci mít nic společného. Jiné světy, osudy, názory.
A právě proto mi příběhy Radky Třeštíkové tak uhranuly, protože dokázala, abych se zamyslel a hledal si cestu i k lidem, ke kterým bych si cestu nikdy hledat nechtěl.

Je zbytečné vyprávět zde, o čem tato kniha je. Znělo by to nudně a povrchně. Něco ve smyslu: Hanka je ta, co se jí stalo tamto a teď dělá tohle, protože se jí do cesty připletl tamten.
Jenže hlavní dějová linka není to hlavní, co dělá knihy Radky Třeštíkové tak bohaté a zajímavé.
Jsou to ty myšlenky pod povrchem všedních nudných dní.
Jsou to pocity. Je to ta vnitřní intimita. Lidská otevřenost sebe sama. To je to pravé kouzlo Radky Třeštíkové. Představí čtenáři postavu, dovolí mu si ji trochu prohlédnou z venčí, ale pak ... jakoby zatáhla za pojízdného jezdce zipu ... to udělá zvuk otevírání a na nás se vysypou všechny ty myšlenky ukryté uvnitř.
Ukazuje nám, že ta divná sousedka od vedle má taky svůj křehký svět, svá trápení, svojí bolestivou minulost.
Už se nejde na lidi okolo dívat stejným pohledem jako doposud, protože i ti nesympatičtí lidé mají svojí mapu osudů, která je formuje a vytváří.
Najednou je začneme chápat, neodsuzovat.
A ikdyž si o hlavní postavě můžeme říkat: "Ty jsi ale hloupá kravka, že?", najednou zjistíme, že ji máme moc rádi právě pro tu otevřenost, jejíž prostřednictvím nám ji autorka představuje.

Tentokrát se Radka Třeštíková pěkně rozepsala, kniha už není tak útlá jako předchozí dílo a já jsem za to moc rád. Každé otevření a čtení knihy se stává malým svátkem, protože je cítit, jak druhým románem získává autorka ještě větší jistotu a sebedůvěru. Slova plynou bez přestání, bez klopýtnutí, bez zadrhnutí. Plynule navazují a spojují myšlenky hrdinky a myšlenky naše, dávají nás spolu dohromady a tvoří nového člověka. Když ne napořád, tak alespoň na tu chvíli, kdy naše oči bloudí po řádcích a odpoutaly se od našeho skutečného života. Radka Třeštíková dokáže postavit pocitové mosty mezi námi a hrdinami příběhu tak přirozeně, že si toho ani nevšimneme.
Najednou jsme to my, kdo je hrdinou příběhu a na svět se díváme jiným pohledem.
Právě pro toto miluji knihy. Právě proto mám rád Radku Třeštíkovou a Petru Soukupovou.
Pro jejich dar přiblížit mi obyčejného člověka natolik, že mu vidím do duše a můžu jej mít rád takového jaký doopravdy je.

To prší moře
Napsala Radka Třeštíková
Přebal a vazbu s použitím fotografie herečky Anny Fixové od Petry Klačkové navrhl Robert Imrych.
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Vydání první, 2015
www.motto.cz
421 stran
Pro čtenáře od 15ti let

P.S. Jedinou výtku mám k obalu knihy. Jako chlap jsem se jí skoro styděl číst si ji na veřejnosti, protože mi příjde, že obal je zavádějící a knihu řadí do sekce laciných hloupých knih pro zamilované pubertální slečny. A taková ona opravdu, ale opravdu není.
Je to škoda, protože právě kvůli obálce ji do ruky moc mužů (pokud autorku neznají) nevezme a přitom jim kniha má co říct. Protože Radka Třeštíková píše tak otevřeně, že je to pro muže ideální možnost, jak nahlédnout do duše jedné ženy.

Paulo Coelho .:. Nevěra

Představovat Paula Coelha čtenářům asi není potřeba.
Jeho Alchymista je natolik známý, že v jisté době nečíst Alchymistu bylo stejné, jako nečíst Malého prince. Kdo ho nečetl, raději to v diskuzi s dalším čtenářem nepřiznal.
No a právě Alchymista byl jediná kniha od Coelha, kterou jsem kdy četl.
Toho "Sluníčka uvnitř" na mě, v době mých telecích let, bylo trochu moc a dál jsem se mu už raději vyhýbal. Když vyšla Nevěra a s ní přišla vlna "Depresivní Coelho, vraťte nám Alchymistu!", zbystřil jsem. A teď, když nakladatelství Tympanum připravilo její čtenou podobu a já si ji díky Audioteka.cz mohl poslechnou, už jsem nezaváhal.
Je načase si na Coelha vytvořit svůj vlastní názor.

Co mě upřímně překvapilo, Nevěra pro mě není kniha o nevěře.
Jasně, nějaká ta mimo manželská pletka v knize je, ale není vlastně tak důležitá, jak se nás název knihy snaží přesvědčit.
Pro mě se tahle kniha stala sondou do duše jedné ženy, do duše manželky, která se uprostřed cesty svým vlastním životem zastaví a najednou zjistí, že už neví, kudy dál.
Je bohatá, má milujícího muže, bezproblémové děti, skvělou práci.
Ale něco ji chybí.
Sžírá uvnitř, prohlubuje prázdno.
Občas to tak na lidi příjde.
Mají relativně všechno, mají to, co by ostatní bez váhání nazvali Štěstím. Ale když jste uvnitř, když se to děje vám, můžete zjistit, že jste vlastně mrtví. Schází dobrodružství, schází emoce.
Životní vášeň.
Rodinný život tohle lidem občas způsobí. Den za dnem plyne, v restauraci si dáváte stále stejné jídlo, vedete stále ty stejné řeči se stejnými lidmi a váš partner každé ráno čte stejné noviny u stejné snídaně. Jistě, milujete ho, o tom není pochyb. Je tu ale to velké ALE.
Nejste prostě šťastní. Spokojení. V noci nemůžete spát a ve dne se cítíte jako ve snu. Něco se musí změnit. Něco se musí stát.

A o tomhle Nevěra je. O tom, že se něco stalo a hlavní hrdinka Linda se s tím musí vypořádat.
Další postavy jsou v tomhle příběhu vlastně jen kulisa.
Děti jakoby neexistovaly, charaktery dalších postav jsou jen nastíněné.
Zato vnitřní svět Lindy je tak intimně otevřený, že se v něm prostě musí najít každý dospělý člověk. Narazit zde na své vlastní myšlenky a začít přemýšlet, zda náhodou i on nejstojí uprostřed své životní cesty a najednou neví, kudy dál.
Jak jsem zmínil už na začátku. Je to sonda do ženské duše, byť perem muže.
A je to sonda mrazivá, nutící přemýšlet o svém vlastním životě.
Depresivní? Možná ... možná pro ty, kterým je zatěžko podívat se upřímně na svůj život, na své manželství a podrobit ho drobnohledu. Protože těch sžíravých myšlenek je mezi větami opravdu hodně. Ale možná právě díky tomu najde člověk sílu být k sobě konečně opravdu upřímný a otevřít oči. Ta trocha duševního nepohodlí za to vážně stojí ...

Nakonec bych se rád zmínil o zpracování téhle audioknihy.
Jana Stryková mi předčítala už jednou a to ženskou postavu v knize Zmizelá.
Moc pěkně se mi poslouchala a její hlas si pamatuji dodnes.
A teď, když propůjčila svůj hlas Lindě, jsem z ní byl nadšený.
Melodie jejího vyprávění k postavě prostě sedí a já jsem moc rád, že jsem dal přednost audioknize před potištěným papírem.
Jak jsem řekl, příběh Nevěry je pro mě příběhem o ženské duši a když vám kniha své myšlenky do ucha vkládá hlasem Jany Strykové, jsou to myšlenky tak uvěřitelné, až z toho mrazí.

Nevěra
Nahrávka vznikla podle knihy Paula Coelha - Nevěra vydané nakladatelstvím Argo v roce 2014. Z portugalského originálu Adultério přeložil Jindřich Vacek.
Čte Jana Stryková.
Režie Alexandra Bauerová.
Zvuk Jiří Pochvalovský.
Hudba Mario Buzzi.
Design obalu Pavel Růt.
Úprava obalu pro CD Martin Urbánek.

Vydalo Tympanum, s.r.o., v květnu 2015.

K zakoupení na Audioteka.cz