sobota 30. listopadu 2013

Arnošt Lustig .:. Colette, dívka z Antverp

Už titulní stránka této knihy se nás snaží přesvědčit o tom, že se jedná o "Strhující příběh o lásce silnější než smrt".
Já vám ale nevím ... jakobych četl jinou knihu, než jakou se mi vydavatel snaží nabídnout.
Nemyslím si, že tato kniha je o lásce. Ne, že by se zde o lásce nepsalo ... píše se o ni, to zase ano. Ona miluje jeho a on zase jí. Nebo se alespoň o své lásce navzájem snaží přesvědčit, ale věřte tomu ve světě, kdy pravda a lež vůbec nic neznamenají.
Jejich vztah je jen o tom, aby si dokázali, že ještě žijí. Nemluví o tom, co bylo před tím a nemluví moc o tom, co bude potom.
Není nic, než současnost. Zítřek nemusí přijít.

Vlastně mi ta jejich láska příjde jen jako kulisa toho všeho, náhodná epizoda, nepodstatný detail ... a rozhodně mi nepřišla "silnější než smrt".
Všechnu tu krásnou lásku prostě zastíní prostředí, kde se oba dva nedobrovolně nachází.
Jsou židé a jsou v koncentračním táboře.
On je kápo, odsouzenec k smrti hlídající jiné odsouzence k smrti, a ona ta, která páře zabavené šaty tisíců lidí (kteří prošli branou s nápisem "Arbeit macht frei") a hledá skryté a zašité cennosti, peníze a šperky.
Ona je krásná a její krása ji drží prakticky naživu.
Čistá rasa je sice čistá rasa, ale i oddaný voják a stoupenec Vůdce je jen člověk a ke všemu muž, podléhající tělesným touhám. Ona je jen maso, předurčená k likvidaci a vůbec nezáleží na tom, zda do plynové sprchy půjde dnes, nebo až za měsíc.
A tak to jde den za dnem.
Tisíce a tisíce lidí to štěstí nemají, umírají a nikoho to nezajímá.
Děti umírají bez matek, ženy bez mužů, muži beze cti.
Plynová komora funguje s děsivou jistotou a vysoké komíny chrlí nekonečná oblaka sazí pocházející z ... no, vždyť to všichni víme.
Ať je láska sebevětší, tak strašný exteriér jejího děje zadupe veškerá romantická slůvka do bahna a pohřbí vše, co lásku dělá láskou.
To, co nám Lustig představuje (a že ví o čem píše, sám koncentračním táborem prošel a přežil jej) vás tak otupí, že na nějakou lásku prostě nemáte chuť.
Nebo alespoň já tu chuť opravdu neměl a nedokázal jsem v ní věřit. Doufal jsem, že už brzy narazím na poslední stranu, knihu zavřu a už nikdy se k ní nebudu vracet.
Ne po tom, co jsem si přečetl úsek:

"Všiml si unterscharführera Weissackera, jak zorganizoval děti, aby se ukázněně dostaly co nejrychleji do plynové komory krematoria číslo 2, nejbližšího rampě. Unterscharführer přikázal pěti stům dětí zastavit. Na povel smějí vyběhnout. Kdo dosáhne podzemních sprch první, dostane k svačině chleba s medem a máslem. Teď! Děti běžely jako o závod, rovnou z vagonů do plynové komory. Oberführer Hermlich se vyjádřil, že život je sladký běh dětí. Vyhlásil unterscharführera za vzor esesmana..."

Zmrdi !
Colette
Napsal Arnošt Lustig
Vydala Mladá fronta (2013), 3. vydání
www.kniha.cz
200 stran textu, 16 stran obrazové přílohy

Ještě bych se rád zmínil, že tato kniha vyšla s poznámkou, že se jedná o předlohu filmu.
Film jsem neviděl, ale v knize jsou fotky z tohoto filmu.
Naprostá většina fotek nemá nic společného s knihou, jejich děj se v knize vůbec nevyskytuje.
Působí to hodně rušivě a kazí to z knihy dojem.
Kdyby si vydavatel fotky odpustil, udělal by lépe. Nebo měl alespoň vybrat ty, které mají s knihou nějakou spojitost. Škoda toho!

Pro srovnání obaly starších dvou vydání:


A závěrem (pro odlehčení a mírné poznání pana Lustiga) bych doporučil shlédnout tento díl Všechnopárty, kam si jej pozval pan Uhlíř - zde: Arnošt Lustig - Všechnopárty 


pondělí 25. listopadu 2013

J. K. Rowlingová - Prázdné místo

Někdy se u netrpělivě očekávaných knih opravdu vyplatí nepodlehnout kolem čtoucímu davu a s koupí (potažmo čtením) vyčkat.
Vyčkat až opadne ta vlna vzrušení a hysterie a pozornost všech se upře na další a další momentální bestseller.
Protože někdy se o některých knihách píše až moc, každý chce přispět svojí troškou rozumu a názoru do mlýna a virtuální předobraz příběhu a knihy kazí výsledný dojem. Ten váš, osobní a intimní.
Od vydání "prvního dospěláckého" románu J.K. Rowlingové už uběhlo spousty písmenkové vody a nikdo v online světě současnosti se o něm již nezmiňuje.
Zapomenuty jsou ty chytré i méně chytré recenze a jediný názor na tuto knihu (který mi utkvěl v paměti) je ten, kdy si autor recenze na jejím konci povzdechl, že kdyby hrdinové příběhu měli kouzelnické hůlky, bylo by to vše o dost lepší.
Dát mu pěstí mezi oči, se mi celou dobu čtení chtělo :-)
Protože když budete k této knize přistupovat jako ke knize od autorky knih Vy víte o kom, tak jste čtenář, kteří si nezaslouží další příběhy z pera paní Rowlingové.
Jste prostě knižní důchodci, kteří si stále budou stěžovat, že v době jejich mládí bylo na světě lépe a stále budete srovnávat oblíbenou krupicovou kašičku s vybranými pochutinami dospělého a zkušeného kuchaře.
Prostě budete mimo.


Ať se vám to líbí nebo ne, Rowlingová psát umí a má talent na vybudování knižních světů, kde se brzy budete cítíte jako doma a znát každý kout a každou tvář schovávající se za zataženou žaluzií.
Cítíte se jako soused všech těch podivných postav a vše vnímáte z pozice zůčastněného občana, který v tomto víru události musí žít.
Jako čtenáře mě fascinuje umění Rowlinngové postupně vrstvit na postavy nové a nové kousky osobnosti, až před vámi stojí člověk, kterého důvěrně znáte, znáte i jeho tajemství a i přesto, že je vám krajně nesympatický, chápete jeho životní kroky a předvídáte směr toku jeho myšlenek.
Nejednou jsem si při úvahách nad Prázdným místem vzpomněl na Stephena Kinga, který má pro mě naprosto stejný dar jako Rowlingová ... stvořit postavu s takovými detaily, že při pohledu do zrcadla jej naprosto jasně vidím, kterak stojí za mnou, včetně jeho vrásek a kruhů pod očima.
Děj Prázdného místa plyne volně jako klidná hladina řeky, jen občas narušená kruhy způsobené odhozeným kamenem, kdy do děje zasáhne předzvěst budoucího. Řeka vyprávění se pozvolně rozšiřuje, napojují se na ni další a další drobné přítoky osudů postav a hrdinů, jejichž následkem se voda sem tam vyleje z koryta řeky a zaplavý nedalekou louku. Ale stále je to pomalý proud slov.
Nechal jsem se unášet jeho klidným, přesto poutavým pohupováním, rozhlížel se kolem sebe a vnímal, co se děje okolo.
A když už jsem si (unaven klidným nedělním dnem) začal říkat, zda ta řeka není až moc pomalá, strhnul mě najednou proud dravých slov a strhnul mě do peřejí gradujícího děje.
Nečekaně, ale v tu pravou chvíli!
Nuda, která už mě asi čekala za další zátočinou, se nekoná, Rowlingová naplánovala zvrat děje naprosto přesně.
Do toho malého městečka, které jsem za tu dobu čtení už důvěrně poznal, se vlila děsivá vlna vrcholícího příběhu a nenechala kámen na kameni.
Já jen stojím uprostřed toho všeho na vyvýšeném místě, v ruce držím tuhle tlustou knihu a bezmocně se dívám, čí hlava se dostane na povrch a nalezne pevnou oporu k vytažení svého obyčejného života na suchou zem.
Po tom všem, pln emocí, zaklapnu desky knihy a oddychnu si:
"Uff ... ještě že tam nebyla ani jedna jediná kouzelnická hůlka!"

Prázdné místo
Napsala J. K. Rowlingová
Z anglického originálu "The Casual Vacancy" přeložila Hana Zahradníková
Vydalo nakladatelství Plus (2013) ve společnosti Albatros Media a.s.
www.nakladatelstviplus.cz
www.albatrosmedia.cz
542 stran

neděle 3. listopadu 2013

Haruki Murakami - Norské dřevo

Ideální čtená kniha k úklidu, k žehlení, k brouzdání se spadaným listím, k máchání se ve vaně či jen tak k sezení na balkoně s čuměním do blba ... ne, není to dílo, které změní váš pohled na svět, není to dílo, které vám přinese nové myšlenky a změní od základu život. Je to kniha na neděli, příjemný poslech a mírná melancholie smutku. Obyčejný příběh obyčejných lidí, kteří žijí obyčejné životy plné obyčejných věcí ... a přesto vám to nevadí a pozorně posloucháte dále a dále příjemné hlasy vypravěčů.
Prostě si odpočinete ... a to je to důležité.

Norské dřevo
Napsal Haruki Murakami
Předčítají Filip Čapka, Klára Issová, Jana Stryková
Délka 10 hod. 6 min.
Vydalo nakladatelství OneHotBook (2013)